Ahoj,  jmenuji se Čiko, toto jmeno mi dali ze španělského překladu a znamená to "chlapec" (chiccoo). Narodil jsem se 31. 3. 2005 v obci Vrbovec, která je kousek od Znojma. Moji páníčci bydlí v Dobřanech u Plzně. Takže pro ně, věřím, to byl nezapomenutelný výlet, který stál za to. Já osobně nemám průkaz původu, ale moji rodiče ano. Moje maminka se jmenuje Sára, bohužel nevím jak dál a můj tatínek má jméno Action Mann Impossant Bohemia " Merlin " .  Asi rok sem bydlel se svým pánem a milovanou paničkou v malém bytečku v Chlumčanech, kousek od Dobřan a po roce a půl jsem nyní teď ve vetším bytě, kde mam mnoho prostoru pro hraní, no spíše pro lenošení a válení na gaučíku. Pán si mě vycvičil doma po svým, ale panička semnou chodí na cvičák. Dne 7. 5. 2006 jsem úspěšně složil zkoušku z poslušnosti ZM. Na cvičák chodím pod vedením skvělého cvičitele, figuranta a kamaráda Miloslava Auterského. V roce a půl jsem cvičák na rok opustil, protože me potkala nemilá zkušenost s kožním parazitem. A také jsem měl problém se střelbou na v rámci výcviku. Jednou sem se tak šíleně lekl, že jsem teda neměl nejmenší chuť tam cvičit a čekat jestli se bude ještě dál střílet. Panička mě nechtěla pořád pochopit a když viděla, že to opravdu nemá cenu mě tam držet a proti mé vůli semnou manipulovat, tak mi dala rok pauzu. A vida, řeknu vám, pomohlo mě to. Začal jsem zase na cvičák chodit od ledna 2008, sice pomalu, ale s pokrokama si zase zvykám na to úžasny prostředí a kamarády, které jsem tak miloval. A teď vám povím něco o mé osobnosti. Jsem celkem klidný a vyrovnaný pes. Mám hrozně moc rád všechny lidi kolem mě, hlavně opravdu miluju, když k nám někdo přijde na návštěvu. To bych jim nejradši seděl na klíně, baví mi když si semnou a mou oblíbenou kostičkou a jen tak blbneme. Je příjenmé jak mě drbou za uchem a jsem jim za to velice vděčný. Sice nemám takové ruce jako oni, ale můj dlouhej jazyk to vše plně vynahradí. Vyrůstal jsem ve společnosti dětí a řeknu vám, nic sladšího než jsou oni sem ještě nepoznal. Mají takové nápady jako tahat mě, drbat mě, honit mě, skákat okolo mě a jiný bezva lumpárny a ja jím to taky oplácím skákáním po nich a lízáním. Jen pořád nechápu ty opravdu nejmenší tvorečky, jsou takový malincí a každej mi od nich hned odhání, jsou strašně mrštní a utíkají předemnou, piští a vydávají ruzný zvuky a pak hned brečí, když je nechtěne porazím. Prostě nevím co jsi mám o nich myslet, a proto mám radši už ty odrostlejší se kterýma se líp dovádí. Jo a co opravdu nemám rád, když ke mě běží nějakej pesan a hned po mě vyjede, to teda ne ... Já jsem já a nikdo si nebude na mě jen tak vyskakovat a dovolovat si. Mám pár kamarádů se kterýma lítáme venku. Svojí paničku jsem láskou k ní schopnej ji na smrt ubránit, jelikoš je pro mě vším a hlídám ji na každém kroku. Většinu dne proválím na mém oblíbeném gaučíku, ale taky si pěkně protahnu tělo na cvičáku a když to počasí dovolí tak i u kola. Miluju jízdu autem, protože většinou jedeme na nějakej hezkej výletík někam na pěkné místečko, kde můžu lítat po lese. No, léto je občas pro mě peklo, opravdu to těžce snáším. Vodičku mám rád, ale plavání přenechám jiným borcům. No tak to je zhruba vše, co jsem vám chtěl prozradit, a doufám že se někdy potkáme osobně, protože v mém srdci je ještě hodně místa, a věřte, že mých přátel není nikdy dost ... 

A pokud by jste chtěli pomoc a naplnit srdíčka opuštěným pejskům typu bull, máte šanci zde najít toho nejvěrnějšího kamaráda