Stafordšírský bulteriér  

Životní krédo tohoto plemene lze vyjádřit pouze jednou krátkou větou: "Páničku, mazli mě, chovej mě, hraj si se mnou." V roce 2001 tomu bylo deset let, co bylo toto plemeno dovezeno do České republiky. Zemí původu je Velká Británie.

V Anglii je stafordšírský bulteriér znám již 180 let. Ohledně vzniku plemene se uvádí několik verzí. W. Juneman udává tři. První - je to přímý potomek Old English Bulldoga a různých teriérů. V této době chovali oceláři a horníci z Black Country barevného psa nazývaného Bull and Terrier. Psi vyrůstali v početných rodinách s mnoha dětmi v těsných malých bytech. Pes si musel na své živobytí vydělávat sám. Majitelé je používali na psí zápasy a na dávení krys v aréně. Čistokrevný chov se datuje od třicátých let minulého století. Dne 25. května roku 1935 byl v Old Cross Gun Hotelu Joe Mallena založen první klub s názvem The Original Staffordshire Bullterrier Club. Na této schůzi byl schválen standard plemene a bylo rozhodnuto o jeho předložení Kennel Clubu k přijetí. Původní název klubu Kennel Club neuznal, a tak byl změněn na The Staffordshire Bull Terrier Club. Původní standard zůstal v platnosti až do roku 1948. Tehdy byla snížena kohoutková výška z 39 až 45,7 cm na 35,6 až 40,6 cm a do té doby povolené vztyčené ucho se stalo krajně nažádoucí. Oficiálně uznal Kennel Club tohoto teriéra roku 1939. Plemeno se dočkalo velkého rozšírení a dnes je nejoblíbenějším teriérským plemenem ve Velké Británii.

Chov v ČR Chov v ČR se datuje od roku 1991, kdy byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí, Finska a naší přední chovatelé investovali do zahraničního krytí. Standard udává žádoucí kohoutkovou výšku 35,6 až 40,6 cm. Začátkem devadesátých let byla dávána přednost psům buldokovitého typu spíše na spodní hranici výšky. Koncem devadesátých let se chovatelé začali přiklánět ke střední až horní hranici kohoutkové výšky, ovšem s důrazen na sílu kostry a výborně tvarované hlavy. Současně s výškou se začala zvyšovat i váha psů. Dnes nejsou žádnou vyjímkou psi i feny s váhou vysoko nad 20 kg. Nejdůležitější je, aby pes byl vyvážený a váha odpovídala výšce. I zde by ovšem měla být preferována zlatá střední cesta. Stále se v chovu setkáváme s delšími, za kohoutkem propadlými, v pohybu měkkými hřběty, klenutými bedry a nedostatky v utváření zádi. Skloněná nebo přestavěná záď pak přímo ovlivňuje mechaniku pohybu pánevních končenin a nesení prutu. Příliš dlouhý, tenký, nahoru (tzv. vesele) nesený prut neodpovídá standardu a psa rozhodně nezdobí. Stafordšírský bulteriér je kompaktní pes, který má mít pevný silný hřbet. Postavení končetin bývá v pohybu uzké a sbíhavé. Objevuje se slabá spodní čelist, nekorektní postavení špičáků, volná kůže na krku a na hranici standardu nesené uči.

Ze standardu

Stafordšírský bulteriér patří do skupiny FCI č. 3,sekce 3 - teriéři typu bull. Je to silný, dobře vyvážený a osvalený hladkosrstý pes. Vyznačuje se naprostou spolehlivostí a laskavostí zejména k dětem, vysokou inteigencí a odvahou. Hlava má mohutnou mozkovou část, silně osvalené licní svaly, výrazný stop, krátkou mordu a černý nos. Poměr čenichové partie se udává 1 : 3. Hlava dospělých psů je rozdělena na dvě poloviny rýhou, která se táhne od temene hlavy až ke stopu. Zejména u psů se hlavy dotvářejí až do věku tří let. Oči jsou kulaté, středně velké. Přednost se dává tmavým očím, ale přihlíží se k barvé srsti. Světlé oko u tmavého psa velmi ruší. Okraje víček jsou tmavé. Uši jsou pro celkový výraz psa velice důležité. Ideální ucho má být malé, tenké, jemné, růžicovité nebo polovztyčené. Krajné nežádoucí je klopené nebo vztyčené ucho. Pysky jsou přilehlé, suché. Čelisti silné, zuby velké, skus nůžkový. Předkus i podkus vylučují psa z chovu. Krk osvalený, poměrně krátký, k ramenům se rozšiřuje. Hrudní končetiny rovné se silnými kostmi, široce postavené. Tlapky jsou mírně vytočné, to slouží k lepší stabilitě silného hrudníku. Lokty pevné, lopatky šikmo uložené. Tělo je svalnaté, hřbetní linie pevná, rovná bedra krátká. Přední fronta je široká, hrudník hluboký, žebra klenutá. Pánevní končetiny osvalené. Hlezna nízko položená, kolena správně zaúhlená, končetiny se pohybují paralelně. Tlapky silné, středně velké, se silnými polštářky. Pes nemá mít zaječí ani kočičí tlapky. Vadou jsou též rozevřené, prošlápnuté tlapky. Ocas střední dělky, nízko nasazený, u kořene silný, ke špičce se zužující. Nesen je poměrně nízko, nemá být zatočený, pouze lehce prohnutý jako táhlo od staré pumpy. Ocas nemá být nesen "vesele" a už vůbec ne stočený přes hřbet. Pohyb vydatný, volný, živý. Končetiny se pohybují paralelně s podélnou osou těla, a to jak z pohledu zepředu tak i zezadu. Srst je krátká, hladká, přilehlá. Barva červená, plavá bílá, černá nebo modrá. Kterákoliv barva může být kombinovaná sbílou, žíhaná všech odstínů, žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí. Štěňata s jantarovýma očima a tzv. "masovým nosem" jsou vždy játrová. Hmotnost psů je 12,71 až 17,25 kg, feny 10,89 až 15,43 kg (přepočet liber). Tato hmotnost bývá vysoko překračována. Mnozí chovatelé si dnes ani neuvědomují, že i psi na spodní hranici výšky a hmotnosti, ale kompaktní splňují parametry standardu, jsou standardní a tak se musí i posuzovat. Požadovaná kohoutková výška činí 35,6 až 40,6 cm. Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu. Psi musí mít dvě normální varlata plně sestouplá v šourku.

Reprodukce   

Feny jsou skvělé matky, dobře zabřezávají, mívají početné vrhy životaschopných zdravých štěňat. Psi ochotně kryjí.

Pro koho se hodí

Stafordšírský bulteriér je takřka univerzální všestranné plemeno. Přímo ideální je jako rodinný pes do bytu k dětem. Předurčuje ho k tomu jedinečnost jeho charakteru, jeho velikost a snadná údržba. Pes zbytečně neštěká. Není to pes pouze pro jednoho pána, je to pes pro celou rodinu. Vyhledává neustále fyzický kontakt s majiteli. Nikdy si nesedne sám do prázdného křesla, má-li možnost si sednout majiteli na klín. Je-li psů více, naskládají se na klín všichni. Raději budou namačkáni na sobě a přes sebe, než by leželi pohodlně v křesle sami. Krátká srst se snadno udržuje. Pes má mít vlastní pelíšek na spaní, většina psů však končí u majitelů v posteli. Psi spí nejraději pod pěřinou, takže v zimě majitel ušetří za topení, bohužel chtějí pod peřinu i v létě. Velikostí se pes hodí do bytu i auta. Vejde se všude a nikde nepřekáží. Psi rádi cestují a dlouhá jízda autem je nestresuje. V létě rádi plavou, v zimě doprovázejí lyžaře na běžkách. Jsou to vášniví aportéři a lze je vyběhat i na poměrně malém prostoru. Mohou skládat služební zkoušky pro malá plemena, myslivecké zkoušky, uplatní se v agility, flyballu i dalších kynologický sportech. Vynikající uplatnění našli i při práci v canisterapii.

Pro koho se nehodí 

Toto plemeno se v žádném případě nehodí pro lidi zaměstnané, kde je pes ponechán celý den svému osudu a nikdo na něj nemá čas. Takový pes ne nudí a svoji přebytečnou energii může zaměřit tím nejméně vhodným směrem. Rovněž lidé netrpěliví, prchliví, autoritativní a panovační by si toto plemeno neměli pořizovat. Chcete-li psa pro jednoho pána, samostatného, nezávislého a zdrženlivého vůči lidem či hlídače za plot, nepořizujte si toto plemeno.

Výběr štěněte

Pes s vámi bude žít přibližně deset let, změní chod celé domácnosti a ovlivní veškerý váš volný čas. Proto si velmi dobře rozmyslíme, co můžeme psu poskytnout a co čekáme od psa my. Nikdy nekupujeme štěně ukvapeně. Žádný chovatel nikdy nemůže u malého štěněte zaručit úspěchy na výstavách či chovnost psa, ale každý chovatel vám může svou péčí o štěňata připravit psa, který vám bude dobrým společníkem.

Je lépe navštívit několi chovatelských stanic, podívat se, jak chovatel pečuje o štěňata, ale i o staré psy, které již neužívá v chovu, a položit si jednoduchou otázku: Chtěl bych zde žít, kdybych byl psem? Jeli naším cílem využívat psa v chovu a sklízet vavříny na výstavách, kupujeme raději jedince až ve věku kolem jednoho roku. Výstavní kariéra psa, který se umisťuje na předních místech, trvá v průměru čtyři roky. V naší republice se nejstarší psi dožili jedenácti a půl roku.

Výchova

Jako u všech plemen bez vyjímky je nutno postupovat naprosto důsledně a jednotně, avšak laskavě a trpělivě. Plemeno je extrémně citivé na tvrdou výchovu. Tvrdost naruší vztah psa a majitele a psi reagují bázlivostí. Výchova začíná ihned, jak si štěně přineseme domů. Je potřebné poskytnout štěněti dostatek podnětů a sociálních kontaktů. Psi jsou mimořádně vnímaví, přizpůsobiví k přáním majitele a snaží se vyhovět. Nejsou tvrdohlaví, jsou velice závislí na majitelích. Pouze absolutně neschopný majitel dokáže zkazit povahu stafordšírského bulteriéra. Jejich spontánní náklonnost ke všem lidem usnadňuje výchovu i začátečníkům.

Děti a stafordshire bull teriér

Ne nazdarmo se v zemi původu toto plemeno přezdívá "Baby dog". S dětmi si vydrží hrát celé hodiny. Psi tolerují neohrabané jednání i drobné hrubosti malých dětí a nesnaží se je dětem oplácet.

Canisterapie

Vysoká inteligence, dokonale přátelská povaha i možnost snadno udržovat psa v čistotě předurčuje toto plemeno k využití v canisterapii. Uplatňuje se u dětí seniorů i na lůžkových odděleních pro těžce tělesně postižené pacienty. Jinak temperamentní pes velmi dobře rozliší, kde se musí chovat nanejvýš opatrně. Obratně se pohybuje v pokojích mezi zdravotní technikou. Jeho vstřícnost a mimořádná přízpůsobivost mu usnadňuje kontakt i s problematickými pacienty. Psi přispívají ke zkvalitnění života klientů trvale upoutaných na lůžko.

Stafordšírský bulteriér je rozhodně pohodové plemeno. Dokonale splňuje své poslání být výborným společníkem lidí všech věkových kategorií od malých dětí až po seniory. Jeho nejcennější devizou je jeho výjimečná povaha.

  Historie plemene

Když Římané dobyli Británii, přinesli jejím původním obyvatelům nejen válečná utrpení, ale i mnoho dobrého ze své civilizace. Stavěli silnice, chrámy, pevnosti i města, budovali akvadukty a položili základ jazyka, který dnes známe jako angličtinu. S nimi se dostal do Británie i tehdejší oblíbený sport prostého lidu - zápas psů s býky (bull-baiting.) Zápas různých zvířat s býky má svůj původ v prastarém kultovním tanci a zápasu lidí s posvátnými býky, který byl za vlády Mínoů rozšířen především na Krétě a Blízkém Východě a odtamtud se s vojáky římských legií dostal do Říma. Během věků splynuli Římané s původním obyvatelstvem Britských ostrovů, ale vliv jejich civilizace a zájmů je patrný dodnes. Potomci jejich psů dali vzniknout buldokům a jsou tedy předky mnoha dalších plemen. Zápasy s býky se v Británii udržely až do devatenáctého století, kdy byly v roce 1835 oficiálně zakázány. Pro zápasy nebyli v 19. Století již užíváni pouze molossoidní psi (o kterých je známo, že kolem roku 1800 byli velcí, dlouzí a vážili 45 - 50 kg, říkalo se jim Bull-Dog nebo Mastiff), ale stále častěji se objevovali mnohem pohyblivější a dravější kříženci těchto „buldogů" s teriéry, zvaní Bull-and-Terrier.

Odborníci se rozcházejí, který z mnoha teriérů byl předkem právě stafordšírského bulteriéra, ale je pravděpodobné, že to byl takzvaný starý anglický teriér, předek dnešního foxteriéra. Nikdo se již nedoví, kdo a kde poprvé zkřížil buldoka s teriérem, ale je známo, že nejúspěšnější v chovu těchto kříženců byli horníci a dělníci z oceláren ve Staffordshiru v centrální Anglii. Jejich psi začali být známi pod jménem Staffordshire Bull-and-Terrier již dávno před rokem 1935, kdy bylo FCI uznáno samostatné plemeno Staffordshire bullterrier (dnes FCI č. 76, skupina 3 - teriéři). Nejstarším vyobrazením bull-and-terriera je olejomalba slavného Georga Stubbse z roku 1812, na které jsou již patrné typické znaky dnešních staffordů a amerických stafordšírských teriérů. Pionýrem chovu staffordů byl Joseph Dunn, kterému je co děkovat za to, že byl stafordšírský bulteriér uznán anglickým Kennel Clubem. Pětadvacátého května 1935 sezval své přátele ke schůzce milovníků staffordů. Joe Mallen, který choval staaffordy více než 40 let, vedl Old Cross Gun Hotel v Jižním Staffordshiru a dal jeho prostory k dispozici k této schůzce, které se zúčastnilo téměř padesát chovatelů staffordů. Byl založen „The Original Staffordshire Bull Terrier Club" a jeho prvním předsedou byl zvolen Jack Barbard, majitel známého psince „Paddock". Ve vedení klubu byl i Alf Garret, jehož rodina chovala stafordy více než 80 let. Ustavující schůze uznala také za správný standard plemene, vypracovaný Josephem Dunnem a rozhodla, že bude předložen k přijetí Kennel Clubu. Na žádost Kennel Clubu byl původní název klubu změněn na „The Staffordshire Bull Terrier Club" a plemeno bylo přijato do velké rodiny britských plemen psů. Dnes existuje v británii 18 klubů, zabývajících se chovem stafordšírských bulteriérů.

Poprvé byli staffordi vystaveni již 20. 6. 1935 na „Great Hertfordshire Open Show" v Hatfieldu, které se zúčastnilo 27 jedinců. 17. 8. 1935 pořádal klub již svou první speciální výstavu v Cradley Heath, kde bylo rozhodčímu předvedeno 60 zvířat. Roku 1938, tedy pouhé tři roky po svém založení, dosáhl The Staffordshire Terrier Club takzvaného „Statutu plemene šampionů", který mohl být přiznán jen tomu klubu v Británii, který měl nejméně 750 čistokrevných jedinců, zaregistrovaných Kennel Clubem. Jen takto uznanému plemeni může být v Británii zadán titul šampióna (podmíněný získáním tří CC, od tří rozhodčích). Poprvé povolil Kenel Club CC pro staffordy na „National Championship Show" v Birminghamu 8. a 9. 11. 1938. Chov staffordů v České republice začal před několika lety importy především z Německa. Vysoce kvalitní jedinci byli dovezeni z Belgie, Nizozemí a Finska. Krytím s vynikajícími zahraničními partnery se k nám neustále dostává ta nejlepší evropská krev. Stafordšírský bulteriér je svou povahou velmi podobný bulteriérovi, ale zjevem připomíná spíše jeho karikaturu. Stejně jako buldok má být výrazně modelovaný - ne elegantních a plynulých linií, ale naopak jaksi hrubě uhnětený ze silných kostí a výrazných svalů. Má mít kulturistickou postavu s mohutným hrudníkem, štíhlou v bedrech, s osvalenou a silnou zádí. Jeho hlava má co nejmohutnější mozkovou část se silně narýsovanými žvýkacími svaly a krátký, široký nos se silnými čelistmi. Otevřená tlama staforda připomíná hubu žáby a čím je širší, tím lépe.

Stafford je schopen chytit a udržet kořist mnohem silnější než je sám a pokud chce je mnohem silnější než obávaný bulteriér - právě díky svým čelistem. Na rozdíl od bulteriéra je ale Stafordšírský bulteriér poměrně mírné povahy a dá se říci, že s jedinci jiných plemen nevyvolává konflikty. Velmi rád a velmi hlučně se ale sápe na příslušníky svého vlastního plemene. Velmi výjimečně vrčí, ale o to častěji používá velkou škálu různých zvuků. Jeho charakteristickým zvukem je jakési „bre-ke-ke", které si nezadá se skřehotáním žab na rybníce. Když se chytá na svého soka a je na vodítku, většinou vříská a prská nebo přiškrceně ječí. I ve značné vzdálenosti od kruhu, kde se staffordi vystavují, je slyšet jejich povyk. Je zajímavé, že takováto hlučná předehra málokdy končí bojem a krvavým zraněním - vypadá to, jako by staffordům stačilo k uspokojení, že svého soupeře „seřvou" a dále po jeho krvi neprahnou! Úplně jinak však vypadá konflikt stafforda s jiným plemenem. I ten nejmírnější se pak změní ve velmi tvrdého a odvážného zápasníka a dokáže bleskurychle a obratně zaútočit. Stejně jako bulteriér nechce ani stafford svého soupeře zabít, ale především chce zápasit. Nesnaží se chytit druhého psa za krk, nohu nebo břicho, ale vždy vyhledává chvat na přechodu hlavy do krku, těsně pod uchem. Zde pevně zachytí kůži a část lícního svalu, zavře oči a vychutnává bolestný řev své oběti. Je si pevností svého zákusu tak jistý, že málokdy přehmátne a tak má postižený pes málo možností se ze sevření uvolnit. Rovněž zákrok majitele některého ze zápasících bývá málo účinný - údery a křik okolních osob stafforda ještě více „nadráždí". Nejjistější zákrok je jen jeden - bleskurychle najít nějakou velkou louži nebo sud s vodou a oba psy do ní ponořit. Pak stafford většinou okamžitě svou kořist pustí. Jakkoliv vypadá situace hrozivě, po oddělení obou zápasících zjistíte, že postižený pes na sobě nemá ani škrábnutí, jen má trochu ožužlanou kůži na líci a je vyděšený. Stafford překypuje výtečnou náladou a maximálně se „omlouvá" za zmatek, který způsobil.

Stafordšírský bulteriér je ve své vlasti velmi oblíben především pro svou povahu. Je to veselý, živý a temperamentní pes, neustále dobře naladěný a ochotný dělat se svým pánem jakékoliv skopičiny. Je nesmysl, pořizovat si stafforda jako psa-obranáře. Útok na člověka je v rozporu s jeho světovým názorem, který mu velí vidět ve všech lidech dobré a nezáludné bytosti, které má milovat. S kterýmkoliv staffordem si můžete přátelsky popovídat, bez nebezpečí ho pohladit nebo pochovat na klíně. Podle své letory vás buď nadšeně uvítá a pošlape nebo jen decentně olízne, ale nikdy na vás nezavrčí. Staford bezmezně miluje svého pána i celou jeho rodinu, hlavně děti. Je ochoten tolerovat mnoho drobných dětských surovostí, aniž se nějak snaží je oplatit. Od svého pána přijímá s vděkem jakýkoliv projev pozornosti, je rád často ujišťován, že ho pán nepřestal milovat. Má trochu „delší vedení", a proto často nepochopí, že provedl něco nesprávného, za co byl potrestán a trpí tím, se na něj jeho lidé zlobí. Nepotřebuje proto nějak mnoho trestat - stačí jen vyčítavé vyhubování, které dá dostatečně najevo, jak se věci mají. I když má krátké nožky, je velmi pohyblivý a vytrvalý. Může dělat dlouhé tůry, a protože je i velmi otužilý, nevadí mu ani zimní turistika. Může být umístěn v kotci s dobrou boudou, ale jeho psychika tím trpí. A je také zbytečné si pořizovat psa, udělaného vysloveně „pro lidi", abychom ho umístili daleko od sebe! Jen neustálý styk se staffordem vám může ukázat krásu jeho povahy. Stafford je velmi čistotný a nevadí mu delší doba, po kterou musí čekat na vyvenčení. Je trpělivý a respektuje místo, které mu pán vyhradil k pobytu. Naučí se snadno být například umístěn po dobu pánovy nepřítomnosti v transportní bedně a tak v bytě nic nezničí. Stejně je velký ospalec a tak dobu čekání stráví spokojeným spánkem. A ve své bedničce má jistotu, že ho nemůže nikdo přepadnout a ukrást! Pořídíte-li si stafforda, poznáte sami, že jste si opravdu koupili zhmotněnou psí lásku a věrnost, schovanou v těle, které je tak ošklivé, až je krásné.

<a href="http://www.bull-v-nouzi.estranky.cz" target="_blank"><img src="http://www.webove-stranky.webz.cz/ikony/bull.gif" alt="Bull v nouzi" border=0></a>